Lidský herpesvirus HHV-6

Průkaz herpetických infekcí je založen na stanovení titru protilátek metodou ELISA. Sledování dynamiky specifických protilátek ve třídě IgG a IgM umožňuje nepřímou diagnostiku chorob vyvolaných nebo souvisejících s tímto herpetickým virem.

Pro testování průkazu anti-HHV-6 protilátek izotypů IgG a IgM v séru/plazmě/mozkomíšním moku poskytujeme z vlastního výzkumu a výroby naše tradiční imunoenzymatické soupravy ELISA-VIDITEST a MONO-VIDITEST.

Pro kvalitativní hodnocení titru protilátek anti-HHV-6 IgG a IgM nabízíme imunofluorescenční soupravy IF-VIDITEST.

ELISA-VIDITEST využívá 96-jamkové mikrotitrační destičky, zatímco MONO-VIDITEST kazetový jednorázový formát. Celé testování a hodnocení probíhá automaticky v kombinaci s naším analyzátorem VIDIMAT.

Souprava ELISA-VIDITEST anti-HHV-6 IgG (CSF) může být použita pro výpočet intrathekální syntézy anti-HHV-6 IgG protilátek v mozkomíšním moku. Zvýšené hladiny protilátek IgG mohou být jediným indikátorem infekce HHV-6 v centrálním nervovým systému (CNS).

Lidský herpresvirus 6 (HHV-6) je dvouvláknový DNA virus v podčeledi Betaherpesviriniaea rodu Roseolovirus. Poprvé byl objeven v roce 1986. Virus se vyskytuje ve dvou jedinečných variantách HHV-6A a HHV-6B. V rámci nich je 95% sekvenční homologie. Přesto se liší ve štěpení restrikční endonukleázou, reakcí monoklonálních protilátek, virulencí a klinickým projevem jejich infekce. Mají společné antigeny, které v sérologických testech reagují zkříženě.

Oba viry HHV-6 jsou schopny se rekombinančními mechanismy integrovat do lidského genomu. Tato vlastnost je vzhledem k ostatním lidským herpetickým virům jedinečná.

Virion HHV-6 se skládá z membrány, tegumentu, kapsidy a jádra. Lipidová membránová dvojvrstva obsahuje virové glykoproteiny. Je odvozena od lidské membrány. Tegument obklopuje ikosaedrální kapsidu ze 162 kapsomerů. Díky silnější tegumentové vrstvě lze HHV-6 odlišit od ostatních herpetických virů. Genetickou informaci nese lineární (kruhová během aktivní infekce) dvouvláknová DNA, uložená v jádře. Velikost genomu je cca 125-245 kbp. DNA obsahuje počátek replikace, dva přímé opakující se konce s identickou sekvencí TTAGGG se sekvencí lidských telomer a unikátní segment charakteristický pro herpesviry, který je důležitý pro replikaci, štěpení a balení virového genomu do zralého virionu.

Hlavním místem replikace viru v lidském organismu jsou CD4+ T-lymfocyty. HHV-6 (zejména HHV6-A) je však schopen infikovat široké spektrum hostitelských buněk, včetně dalších typů leukocytů (makrofágů, NK-buněk, B-lymfocytů nebo hematopoetických kmenových buněk) a buněk nervového systému (neuronů, oligodendrocytů, astrocytů a mikroglií).

Zdravým jedincům zpravidla nezpůsobují závažné komplikace. Viry přetrvávají ve formě latentní infekce v organismu, aniž by mu významně škodily. Latence nastává integrací virových telomerních repetic do lidských subtelomerních oblastí. Řada genů exprimovaných HHV-6 je právě jedinečná pro tuto neaktivní fázi. Tyto geny brání destrukci hostitelské buňky. Přesné mechanismy reaktivace nejsou známy.

HHV6A je neurovirulentní a izolován u imunokompromitovaných pacientů, kdy je infekce spojována se závažným postižením CNS a jater.

HHV-6B je příčinou běžného dětského onemocnění exanthema subitum (šestá dětská nemoc). Závažnost tohoto onemocnění stoupá s výskytem febriálních křečí. Podobné projevy vyvolává také HHV-7. 96 % dospělých má protilátky proti HHV6. Mateřské protilátky klesají po 5. měsíci věku. Více než 80 % dětí onemocní do 2 let věku. Do kontaktu s ním přijde během života prakticky každý. HHV-6 se integruje do rodičovské DNA a předán dítěti při početí. Geny viru se tak staly nedílnou součástí dědičné informace.

K méně častým projevům patří infekční mononukleóza, encefalitida, útlum kostní dřeně, pneumonitida, roztroušená skleróza. U pacientů s AIDS dochází k pozitivní interakci mezi HIV a HHV6. Příjemci transplantátů vykazují častou simultánní infekci CMV a HHV6.

Infekce se přenáší vzduchem. Virus se šíří prostřednictvím slin nebo případně genitálními sekrety. Léčba je zaměřena pouze na zmírnění příznaků nemoci. Po nákaze vir dál přetrvává v organismu. Virus tak „spí“ a je vždy v lidském těle.

Sledování dynamiky protilátek ve třídě IgG a IgM umožňuje nepřímou diagnostiku akutních herpetických infekcí. Protilátková odpověď IgM nastupuje během 1. týdne. Svědčí o probíhající a recentně proběhlé aktivní infekci. IgM přetrvávají zhruba 6 týdnů. Protilátková odpověď IgG nastupuje během 2.-3. týdne. Svědčí pro časnou fázi primární infekce. Protilátky mají anamnetický charakter - přetrvávají po celý život jedince.