Borrelie

Stanovení protilátek specifických proti antigenům lidských patogenních kmenů borrelií je jedním z nástrojů uplatňujících se při diagnostice Lymeské boreliózy (LB). Průkaz tohoto multisystémového onemocnění je založen na detekci časných IgM a pozdních IgG protilátek metodou ELISA a LIA. Sledování dynamiky specifických protilátek je velice důležité pro úspěšnou léčbu.

Pro testování průkazu specifických protilátek izotypů IgG a IgM proti antigenům borrelie (B. afzelii, B. garinii a B. burgdorferi sensu stricto, ale i B.spielmanii) v séru/plazmě/mozkomíšním moku/synoviální tekutině poskytujeme z vlastního výzkumu a výroby naše imunoenzymatické soupravy ELISA-VIDITEST a MONO-VIDITEST enzymatické imuno-blot soupravy LIA-VIDITEST.

ELISA-VIDITEST a MONO-VIDITEST anti-Borrelia soupravy mohou být použity pro výpočet intrathekální syntézy specifických protilátek v mozkomíšním moku. Zvýšené hladiny protilátek mohou být hlavním indikátorem infekce neuroborreliózy v centrálním nervovým systému (CNS).

LIA-VIDITEST anti-Borrelia soupravy jsou určeny pro kvalitativní detekci specifických protilátek proti antigenům borrelií. Tyto konfirmační testy jsou určeny k potvrzení výsledků ELISA testů při sérologické diagnostice LB. Stripy zahrnují genotypy B. afzelii, B. garinii a B. burgdorferi sensu stricto s nejvhodnější kombinací antigenů pro nejlepší senzitivitu a specificitu. Lze je použít také pro orientační doplňkovou diagnostiku lidské granulomatózní anaplazmózy (HGA), tzv ehrlichiózy způsobenou bakterií Anaplasma phagocytophilum.

ELISA-VIDITEST využívají 96-jamkové mikrotitrační destičky, zatímco MONO-VIDITEST kazetový formát. Celé testování a hodnocení probíhá automaticky v kombinaci s naším analyzátorem VIDIMAT. LIA-VIDITEST používají specifické rekombinantní antigeny pro jednotlivé kmeny v přesně definovaných polohách na nitrocelulózových stripech. Průběh testování je možné uskutečnit na přístrojích RoboBlot, BeeBlot a B-20. Pro automatické hodnocení výsledků poskytujeme software VidiScan.

Borrelia je rod gramnegativních, mikroaerofilních bakterií třídy Spirochaetes. Komplex Borrelia burgdorferi sensu lato zahrnuje celkem 21 kmenů, z čehož 4 jsou pro člověka patogenní (B. burgdorferi sensu stricto, B. afzelii, B. garnii a B. bavariensis). Všechny druhy borrelií se od sebe liší ve svém antigenním složení a odlišnou afinitou k jednotlivým orgánům.

Za účelem přežití v těle klíštěte a hostitele borrelie získaly schopnost adaptace na proměnlivé prostředí tím, že exprimují a neustále mění vnější povrchové proteiny (Osp) a využívají proteinů klíštěte k přenosu.

Borrelie mají tenké, spirálovitě stočené tělo (o délce 4 - 30 μm a průměru 0,2 - 0,5 μm) má 4–15 pravidelně vzdálené závity. Jejich pohyb probíhá pomocí bičíků (7-11). Jsou tak schopné překonat hematoencefalitickou a epiteliální bariéru. Mohou vstupovat i do buněk imunitního systému hostitele, jako jsou makrofágy či dendritické buňky, a přežívat v nich. Proteiny buněčné stěny se neustále proměňují. Rozmnožují se příčným či podélným dělením každých 12–18 hodin.

Lymeská borrelióza (LB) je závažné onemocnění, u něhož existuje riziko rozvoje systémových chorob, autoimunitních reakcí a postinfekčního postižení. Původcem jsou kmeny rodu borrelie. Vektorem přenosu jsou všechna vývojová stádia klíšťete rodu Ixodes. V Evropě se jedná o klíště obecné (Ixodes ricicnus). K infekci dochází převážně po 36 hodinách od kousnutí klíštětem.

Onemocnění se dělí do několika stadií na časné lokalizované, diseminované a pozdní diseminované. Chronických forem je v pozdním stadiu jen zhruba 10 %. Prvotním znakem je lokalizovaná kožní léze, erythema migrans (50 % případů). Klinické projevy z části závisí na druhu borrelie, jelikož každá má tendenci migrovat do jiných tkání. U B. burgdorferi sensu stricto nejčastěji dochází k lymeské artritidě (71%), u B. garinii k neuroborelióze (22%) a u B. afzelii ke kožním projevům (5%).

Protilátky IgM se tvoří asi 3 týdny po infekci, maxima dosahují za 6 týdnů, pak jejich hladina zpravidla klesá, následuje tvorba protilátek třídy IgG. V časné fázi infekce je stanovení specifických protilátek důležité zejména v případech, kdy nejsou patrné typické klinické příznaky. Většina onemocnění vyvolané druhem Borrelia Burgdorferi probíhá asymptomaticky, což je patrné i na tom, že až u 10 % naší populace lze prokázat anti-boreliové protilátky IgG.

Některé symptomy LB mohou být podobné symptomům jiných nemocí, proto se stanovení protilátek proti boreliím uplatňuje i v rámci diferenciální diagnostiky neuroinfekcí, artropatií, karditid a kožních onemocnění.

LB lze léčit antibiotiky ve všech fázích. Proto má zásadní roli diagnostika detekující časné stádium onemocnění. Při včasném zahájení antibiotické léčby nemusí docházet k tvorbě protilátek a aktivace imunitního systému se projeví pouze proliferací T lymfocytů. Při opětovném množení, borelie mění svou povrchovou strukturu na obranu proti imunitnímu systému a B-lymfocyty jsou stimulovány k nové tvorbě IgM protilátek.